GÉNIUS: EINSTEINOVA TEORIE NEVĚRY

Od Patrick J.Kiger

Pro věhlasného fyzika byla monogamie „hořkým soustem”

Jak dokumentuji Einsteinovy dopisy, během svého života si vědec vytvořil komplikované stanovisko ke vztahům mezi muži a ženami.

V dopise z června roku 1953 se Albert Einstein snažil utěšit svou známou, která právě odhalila nevěru svého manžela, slovy, aby si to celé nebrala osobně. Jak uvedl, podvádění je mezi lidmi zcela normální.

„JSEM SI JISTÝ, ŽE VÍŠ, ŽE VĚTŠINA MUŽÚ (A STEJNĚ TAK I VELKÉ PROCENTO ŽEN) NENÍ OD PŘÍRODY MONOGAMNÍCH.”

„Jsem si jistý, že víš, že většina mužů (a stejně tak i velké procento žen) není od přírody monogamní,” napsal v dopise, jehož německý originál byl publikován několik desetiletí po odeslání. „Příroda se navíc projeví ještě silněji, pokud se člověku do cesty staví konvence a nepříznivé okolnosti.”

Věhlasný fyzik o tom z vlastní zkušenosti věděl své. Je známo, že byl nevěrný své první manželce Milevě Maričové a také ji opustil kvůli nemanželskému vztahu s Elsou Einsteinovou, svou sestřenicí a posléze i druhou manželkou. Po rozvodu s Milevou a sňatku s Elsou nadále flirtoval a navazoval vztahy s mnoha dalšími ženami.

“Musíme mít na paměti, že v Evropě to v té době, pokud se jednalo o tak charismatického a populárního muže, nebylo nic neobvyklého,” prohlásil pro časopis Discover v roce 2006 Gerald Holton, harvardský fyzik a historik.

O něco neobvyklejší byla Einsteinova upřímnost, s jakou o svých aférách hovořil, a jeho šikovný nástin morálních pravidel, k nimž se nevěra bez potíží hodila. Jak vyplývá z jeho dopisů, vytvořil si Einstein v průběhu let komplikované stanovisko ke vztahům mezi muži a ženami.

Albert Einstein měl mnoho vlastností. Monogamie k nim však nepatřila.

Především se Einsteinovi příliš nezamlouvala instituce manželství. Spolu s první manželkou Milevou žil a počal dítě ještě před sňatkem. Jak poznamenává Einsteinův životopisec Walter Isaacson, po rozchodu s Milevou Einstein také nijak nechvátal s formálním rozvodem, který by mu umožnil oženit se s Elsou, stávající milenkou a zároveň sestřenicí. V dopisu z roku 1915 píše: “Pokusy donutit mě ke svatbě přicházejí ze strany rodičů mé sestřenice a lze je přičíst domýšlivosti a morálním předsudkům, které jsou mezi starší generací stále běžné.”

Nakonec Einstein ustoupil, s Milevou se rozvedl, aby si mohl vzít svou sestřenici Elsu. Podle Isaacsona Einstein prohlásil, že se obával, aby skrz pomluvy o jejich vztahu nebyla poškozena pověst Elsiných dvou dospívajících dcer.

„ČLOVĚK BY MĚL DĚLAT TO, CO MÁ RÁD A CO NEUBLIŽUJE OSTATNÍM.”

Zdá se, že Einstein upřednostňoval stav, který bychom dnes nazvali volnou láskou.

Po sňatku s Elsou navázal vášnivý poměr se svou sekretářkou Betty Neumannovou a v dopisech dokonce zmiňoval představy o jejich společném životě v jednom velkém domě i s Elsou. (Když jeho milenka tuto myšlenku zavrhla, připustil, že má větší pochopení pro „komplikace takové trojúhelníkové geometrie než on”.)

V dopisu Else, která odhalila aférku s jednou ze svých přítelkyň, prominentní Berlíňankou Ethel Michanowskou, se Einstein hájil slovy, že „člověk by měl dělat to, co má rád a co neubližuje ostatním.”

FOTOGALERIE: EINSTEINOVY MILENKY

Své poměry Einstein jednoduše vnímal jako nedůležité aférky, které nikterak neovlivňují jeho city k manželce. „Ze všech žen jsem ve skutečnosti vázán jen k paní L., což je zcela neškodné a nijak to nenarušuje božský řád světa,” vyjádřil se v dopisu Elsině dceři Margot ve 30. letech. Právě na Margot se obracel, když chtěl zabránit Elsině rozrušení. (Podle Isaacsona je označením „paní L.” míněna Rakušanka Margarete Lebachová, s níž měl mimomanželský poměr.)

Jak Einstein sdělil své přítelkyni, kterou podváděl manžel, mají lidé přirozené nutkání k mimomanželským vztahům a nesvědčí jim, když tomuto nutkání odolávají. Pokud muž sám sebe přinutí k monogamii, jde zpravidla pro všechny zúčastněné o značné „hořké sousto”.

Ovšem Einstein také píše, že tento lidský sklon k nemonogamním vztahům může být břemenem. Muž je pak zpravidla lapen mezi dvěma ženami, které se kvůli němu začnou nenávidět. „Pokud to myslíte dobře, neexistuje žádné uspokojivé řešení tohoto problému,” napsal.

“POKUD SE ČLOVĚK SÁM PŘINUTÍ K MONOGAMNÍMU CHOVÁNÍ, JDE PRO VŠECHNY ZÚČASTNĚNÉ O ZNAČNÉ HOŘKÉ SOUSTO.”

Není jisté, zda je podle Einsteina tou osobou, která to myslí dobře, spíše nevěrný manžel nebo podváděná manželka. Ovšem podle Einsteina rozhodně nebyla zkouškou charakteru nevěra jako taková, ale až následné vzájemné chování. Pokud se manžel ke své ženě jinak chová slušně, měla by mu nevěru tolerovat. „Jeho pokleskům byste měla čelit s úsměvem a ne z nich činit záminku k vyhlášení války,” napsal.

Podle Einsteina zahrnovala slušnost také diskrétnost, ač Einstein sám v případě svých vztahů příliš diskrétní nebyl. Ve svém dopisu Else, v němž hovoří i o vztahu s Ethel Michanowskou, vychvaloval “paní M.” za to, že Else o svém vztahu s ním neřekla, jelikož jí tím nechtěla ublížit. „Neřekla Ti ani slovo,” napsal Einstein. „Není to bezchybné?”

Einstein očividně zbožňoval společnost žen a jeho postoj ke vztahům možná souvisel s jeho vlastními rozpaky v otázce hlubokých citů. „Když byl konfrontován s emočními potřebami druhých,” napsal Isaacson, „se Einstein obvykle uchýlil k objektivnosti vědy.”

Rovněž si však fyzikova averze vůči monogamii možná vybrala svou cenu. Po smrti nejlepšího přítele ze studií Michela Bessoa, řekl Einstein Bessoovu synovi: „Na Vašem otci obdivuji, že celý život zůstal s jedinou ženou. To je projekt, v němž jsem dvakrát tragicky neuspěl.“

Zajímá-li Vás více, navštivte stránky projektu Génius.

Informace o sérii