Roku 75 př. n. l. se Spartakus, voják zotročený Římem a uvržený do gladiátorské arény, vzepře osudu. Vede své spolubojovníky k odvážnému útěku, který zažehne plamen největší vzpoury proti římské moci. K jeho boji se přidávají tisíce otroků a společně drtí římské legie. Přestože je Spartakus nakonec poražen, jeho odkaz žije dál jako symbol svobody.
Spiculus, oblíbený gladiátor císaře Nera, se stává hvězdou římských arén. Za své vítězství získává bohatství i výsady, zatímco Nero pořádá okázalé hry, aby ukázal svou moc. Po velkém požáru Říma v roce 64 n. l. jsou tyto hry ještě velkolepější. Po pádu vlády páchá císař sebevraždu. Osud Spicula zůstává záhadou, jeho legenda přetrvává.
Marcus Attilius, římský občan, se stává gladiátorem, aby splatil dluhy. Rychle získává slávu a obdiv, stává se hrdinou lidu, zatímco pompejský amfiteátr symbolizuje moc Říma. O necelých dvacet let později Vesuv pohltí město. Osud Marca zůstává neznámý, ale jeho příběh přežívá díky odkazu pompejských her.
V roce 80 n. l. Řím slavnostně otevírá Koloseum a císař Titus zahajuje sto dní trvající hry. Hvězdou arény je Carpophorus, africký lovec šelem, proslulý zabíjením lvů, medvědů či nosorožců, přirovnávaný k Héraklovi. Zatímco dav jásá, římské hry si vybírají krutou daň: ekosystémy po celé říši jsou zpustošeny, zvířata lovena až k vyhynutí a lidé zotročováni, aby uspokojili hlad po krvavé zábavě. Dnes Koloseum připomíná nejen moc Říma, ale i násilí a vykořisťování skryté za zábavou.
Císař Commodus šokuje Řím, když se místo vládnutí rozhodne stát gladiátorem. Čtrnáct dní okázalých her tráví zabíjením šelem, bojem s bezbrannými protivníky a pózováním. Senát ho nenávidí, státní pokladna se prázdní a moc je zneužívána. Když plánuje zahájit nový rok z gladiátorských kasáren, zasáhnou jeho nejbližší. Vypuká občanská válka. Commodus zůstává jednou z nejbizarnějších postav římských dějin – císařem, který chtěl vládnout z arény, nikoli z trůnu.
V době pozdní Římské říše nebylo neobvyklé, že jak císaři, tak gladiátoři přicházeli z dalekých provincií. Císař Septimius Severus pocházel z Afriky a jeho manželka ze Sýrie – stejně jako gladiátor Flamma, který byl zajat, odvezen na Sicílii a donucen bojovat v aréně. Tam sdílel život i zápasy s dalšími bojovníky. Nápis na jeho náhrobku uvádí celkem 34 utkání: 21 vítězství, 9 nerozhodných zápasů a pouze 4 porážky. Jeho příběh odhaluje nejen tvrdost gladiátorského života, ale i soudržnost, která mezi gladiátory panovala, a ukazuje složitý svět římské posedlosti arénou.
