Génius: Picasso | Rozhovor s A.Banderasem

„Picasso je jako planeta s obrovskou gravitační silou – kdokoli se dostane do jeho oběžné dráhy, je v pasti“

Antonio Banderas, který hraje slavného malíře v druhé řadě seriálu „Génius“ z dílny National Geographic, nám přiblížil svůj vztah k tomuto umělci a rovněž rodákovi ze španělského města Málaga.
Credit: Manuel Moncada

Antonio Banderas (Málaga, 1960) ztvární Pabla Picassa ve druhé řadě seriálu Génius, který bude pojednávat o životě a díle španělského malíře – jednoho z nejuznávanějších a nejvlivnějších umělců 20. století. Herec poskytl televizi National Geographic rozhovor jen pár hodin před světovou premiérou první kapitoly, která se uskuteční tento čtvrtek ve městě, kde se oba umělci narodili.

Kdy jste poprvé zaznamenal osobu Pabla Picassa? Jak se váš vztah k němu postupně vyvíjel?

Poprvé jsem o Picassovi slyšel před mnoha lety, když jsem byl ještě malý. Město Málaga bylo v té době, tedy na začátku 60. let, stále pod vládou diktátorského režimu Franciska Franka. Tenkrát jsme neměli mnoho hrdinů – nejen těch národních, ale ani mezinárodních. Pablo Picasso byl skutečně prominentní osobnost, přestože režim s ním neměl dobré vztahy. Nemohl ani žít ve Španělsku, zejména poté, co vstoupil do komunistické strany.

Picasso však zářil jako slunce, které nelze zakrýt: tak velký slunečník prostě neexistuje. Měl velký vliv v médiích, takže v určité chvíli se již režim nesnažil ho potlačovat, ale aspoň nějakým způsobem kontrolovat to slunce, které Picasso symbolizoval již od útlého mládí.

Nezapomínejte, že jsme se oba narodili na stejném místě. Pamatuji si, jak mi moje maminka říkávala: „Podívej, synku, tady se narodil Pablo Picasso“. Představoval určitý pevný bod, neviditelného hrdinu, který žil ve Francii.

Jak jste vy jako obdivovatel Picassa reagoval na telefonát od televize National Geographic?

Během své kariéry jsem dostal již několik nabídek hrát Picassa. V případě těch prvních jsem zpravidla cítil příliš velkou odpovědnost spojenou s hraním postavy, kterou sám velmi obdivuji. Ze začátku jsem tuto roli odmítal, měl jsem z toho strach.

Svůj postoj jsem změnil teprve po nabídce od Carlose Saury, která však skončila velmi nešťastně, protože scénář zablokovaly právní problémy s věřiteli. Následoval druhý scénář, se kterým jsem ale nebyl spokojený, a proto jsme se snažili získat zpět ten první. Mezitím roky plynuly a přišla řada různých dalších pokusů.

Během této bezvýchodné situace se najednou objevili Ron Howard a Ken Biller, kteří mi zavolali do Londýna a nabídli mi možnost ztvárnit postavu Picassa zhruba od roku 1926–27 až do jeho smrti. Má role tedy začíná po Picassově čtyřicítce a končí jeho smrtí v 92 letech.

Nabídka byla velmi zajímavá i proto, že přišla ve spolupráci s televizí National Geographic, která pro mě představovala záruku, že cokoli vytvoříme, bude mít oporu ve faktech. Poté následovala klasická příprava na životopisné dílo. Víme, co naše postava řekla nebo udělala, ale nevíme proč. Řadu věcí, které se v Picassově životě udály, lze analyzovat jen velmi obtížně. Měl velmi bohatý život plný dramat a barev, což můžeme říci i o jeho uměleckém díle. Picassův umělecký život nelze pochopit bez rozboru jeho osobního života a jeho vztahu k ženám.

Povězte nám o Picassově vztahu k ženám.

Prakticky všechny ženy, které zasáhly do Picassova života, byly jeho múzy. Představovaly počátek nových fází jeho malířské dráhy. V Picassovi je něco drákulovského, jako by potřeboval vzrušení plynoucí z nové lásky, aby mohl pokračovat ve své tvorbě.

Pořád úzkostlivě prahl po tom emočním vzplanutí, které provází počátek každého vztahu. Zvláštní však je, že se svých žen následně nemínil vzdát. Chtěl si je nějakým způsobem uchovat v jakési „vitríně“, což samozřejmě není moc fér. Nemyslím si, že by to dělal ve zlém úmyslu – naopak, on své ženy miloval a staral se o ně až do svého konce.

Bylo to tak s Marie-Thérèse Walter i s Dorou Maar, která se nakonec v téměř 90 letech dostala do kláštera. Nebo s Olgou Chochlovovou a rozvodem, který se ve skutečnosti nestal, protože Franco rozvody ve Španělsku zakázal a kvůli Olžině ruskému původu se nemohli rozvést ani ve Francii.

Zároveň se odmítal kvůli rozvodu vzdát poloviny svých uměleckých děl. Je to všechno dost bizarní, ale tak to bylo. V Picassovi je vlastně cosi dětského, alespoň tak, jak ho zobrazujeme a jak jsme ho poznali během pročítání a výzkumu různých materiálů. Úspěch zaznamenal už jako velmi mladý muž, rychle zbohatl a proslavil se, což mu svým způsobem umožnilo dělat si, co chtěl. A také že to dělal.

Picasso je jako planeta s obrovskou gravitační silou – kdokoli se dostane do její oběžné dráhy, je v pasti. To je ten velký hřích Dona Pabla Picassa: jeho vlastní gravitační síla. Opustit ho bylo velice obtížné, dokonce i pro Françoise Gilot, jedinou ženu, která kdy Picassa opustila.

Když si ale dnes otevřete Wikipedii a přečtete si článek o Françoise Gilot, dozvíte se, že byla francouzská malířka a tohle a tamto… „známá jako manželka Picassa“. I ona, která se od něho tak moc snažila oprostit a která dokonce ve své knize vyjádřila určitou kritiku na adresu génia z Málagy, byla lapená v jeho gravitačním poli.

Co mají Antonio Banderas a Pablo Picasso společného kromě toho, že oba pocházejí z Málagy?

Jen málo věcí. Pablo Picasso toho měl jen málo společného s většinou umělců, protože byl velmi zvláštní bytost. Byl mužem s ohromnou schopností vyjadřovat věci prostřednictvím své malířské tvorby, která také vystřídala velmi mnoho různých stylů. To je jedna z vlastností, která jeho tvorbu charakterizuje.

V 19 letech maloval jako Velázquez, později si na chvíli vyzkoušel svět Toulouse Lautreca a pak přišlo jeho pařížské období... Úmrtí [španělského malíře a básníka a jednoho z Picassových nejdůležitějších přátel] Carlose Casagemase znamenalo počátek slavného modrého období. Následovalo růžové období, poté kubismus, do kterého se pustil spolu s Georgesem Braquem a Juanem Grisem, pak se ponořil do svého vztahu s Marie-Thérèse Walter a s tím souvisejícího neoklasicismu…

Vyzkoušel všechno. V jedné z knih, které jsem četl, byla zajímavá historka: když Picasso navštěvoval ateliéry velkých umělců té doby (a většinou zároveň i svých přátel), jako byl například Marc Chagall, schovávali před ním svá nová díla, protože kdyby je Picasso viděl, dokázal by vytvořit vlastní dílo ve stejném stylu, které by bylo lepší než originál. Picassovy návštěvy proto představovaly „neustálé nebezpečí“.

Druhá řada seriálu Génius o životě Pabla Picassa bude mít premiéru 22. dubna ve 20 hodin na obrazovkách National Geographic.

Informace o sérii